OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SUICIDAL TENDENCIES sú v dnešných dňoch hlavne imidžová záležitosť. Modrá šatka na hlave, briadka, vyťahané tričko alebo dres, šortky, vysoké biele ponožky. Pridajte poriadne rýchlu slovnú kadenciu, šialené úniky z jedného konca pódia na druhý a bezhraničné nadšenie z hudby. Mike Muir je skrátka zjav, ktorý to aj po 30-tich rokoch berie všetko vážne.
Od ostatného albumu „Free Your Soul... And Save My Mind“ uplynulo už pekných pár rokov a SxTx majú odvtedy zjavne problém vysúkať zo seba kompletne novú štúdiovku. Minulý rok sa objavila kompilačná novinka „No Mercy Fool!/The Suicidal Family“, ktorá je tak na polceste medzi riadnym albumom a recyklovaním starších skladieb. Polovicu z nej totiž tvoria znovu nahraté songy z „Join The Army“, niekoľko ich pochádza z čias Muirovho a Clarkovho bočného projektu NO MERCY a zbytok dopĺňa ukážka aktuálnej tvorby.
SUICIDAL TENDENCIES si za svoju dlhú kariéru prešli viacerými odrodami rockovej muziky. Od hardcore punku (debut „Suicidal Tendencies“ z roku 1983), cez crossover-thrash (1987-1994) až po punk-funk-hardcore (od návratu na scénu roku 1997). Jediná nová skladba „Come Alive“ naznačuje, že skupina opäť smeruje do metalovejších vôd. Snáď to tak bude aj na kompletne novom albume, ktorý je sľubovaný už... veľa rokov.
Aby som uviedol veci na pravú mieru, SUICIDAL TENDENCIES pri znovunahrávaní starých peciek postupovali veľmi citlivo a prepašovali do nich aj kus svojej súčasnej podoby. Hlavne rytmická sekcia je oproti originálu o poznanie pestrejšia a je naozaj radosť počúvať bubeníckeho mága Erica Moora a rýchloprstého Steva Burnnera, ktorý prepašoval slap, kde sa to len dalo. Na druhú stranu, v súboji s podobne ladenou kompiláciou „Still Cyco After All These Years“ (znovunahratý debut z roku 1993) ťahá novinka jednoznačne za kratší koniec. Ďalším mínusom oproti predchádzajúcej tvorbe je absencia funkových a alternatívno-rockových elementov. Celá nahrávka sa nesie v znamení thrash-punkových hobľovačiek.
Dúfajme, že SUICIDAL TENDENCIES nám teraz predviedli nádych pred novou érou skupiny a konečne sa dočkáme plnohodnotnej porcie už tradične štýlovo pestrej muziky. Mojim zbožným želaním však naďalej zostáva reunion v podobe Muir – Clark – George – Trujillo z čias renesancie crossoveru. Kameň úrazu asi navždy ostane v osobe Roba Trujilla, ktorého si páni z METALLICY zrejme tak ľahko nepustia. Jednorazovo sa táto partia stretla v roku 2009 na benefičnom koncerte pre basgitaristu DEFTONES Chi Chenga.
Ozaj, ešte jedna vec. Neviem, kto má prsty v obaloch nahrávok SUICIDAL TENDENCIES od roku 1997, ale sú vyložene zlé.
Staronový materiál nie je sklamanie, ale chce to už konečne poriadny fungl nový album. Snáď ich moja šestka motivuje.
6 / 10
Mike Muir
- spev
Mike Clark
- gitara
Dave Pleasants
- gitara
Steve Brunner
- basgitara
Eric Moore
- bicie
1. Suicidal Maniac
2. Possessed To Skate
3. The Prisoner
4. I Feel Your Pain…And I Survive
5. Join The ST Army
6. No Name, No Words
7. Born To Be Cyco
8. Come Alive
9. Something Inside Me
10. No Mercy Fool!
11. We’re F’n Evil
12. Crazy But Proud
13. I’m Your Nightmare
14. Widespread Bloodshed…Love Runs Red
13 (2013)
No Mercy Fool!/The Suicidal Family (2010)
Free Your Soul And Save My Mind (2000)
Freedumb (1999)
Suicidal For Life (1994)
Still Cyco After All These Years (1993)
The Art Of Rebellion (1992)
Lights Camera ... Revolution! (1990)
How Will I Laugh Tomorrow When I Can´t Even Smile Today (1988)
Join The Army (1987)
Suicidal Tendencies (1983)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Suicidal Records
Stopáž: 47:45
Produkce: Mike Muir & Paul Northfield
Studio: ST Studio
sem zvýšil hodnocení fakt paráda, a tlustej Eric Moore za bicíma, je fakt borec...super deska do sluchadel :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.